Home > Mozart v Praze

Mozart v Praze

Wolfgang Amadeus Mozart, zázračné dítě, které už v raném věku cestovalo po Evropě a omračovalo královské dvory svými interpretačními dovednostmi. V dnešní době si ho ale celý svět připomíná hlavně jako skladatele některých nesmrtelných děl.
V Praze zaujímá jeho hudba už po staletí zvláštní postavení, a to hlavně díky premiérám jeho dvou oper, které také sám dirigoval. Jakého přijetí od Pražanů se zde Mozartovi dostalo? W. A. Mozart se na území dnešní České republiky objevil již jako malý chlapec, kdy se na cestě z Vídně rodina Mozartova za účelem uspořádání koncertu zastavila v Brně. Koncert se ale nakonec neuskutečnil, protože celý zdejší pobyt Wolfgang prostonal s neštovicemi, které chytl u vídeňského dvora.

Pražská „figarománie“

Jeho další návštěva – už v dospělém věku – je o mnoho šťastnější. Po velkém úspěchu s Figarovou svatbou ve Vídni přijímá pozvání k uvedení této opery i v Praze. Pražané už v této době Mozartovo jméno velice dobře znají, a to díky velice úspěšnému provedení jeho opery Únos ze Serailu. Avšak po Figarovi se v Praze strhne doslova „figarománie“ – opera je několikrát opakována, árie zní ve šlechtických salónech, na ulicích atd. Tehdejší impresário Pasquale Bondini tohoto mozartovského „šílenství“ využívá a žádá Mozarta o napsání opery přímo pro Prahu.

Světová premiéra Mozartovy opery Don Giovanni v Praze

Mozart přijímá, a tak vzniká na libreto Lorenza da Ponte snad nejuznávanější Mozartova opera, někdy zvaná jako „opera oper“, Don Giovanni. Aby vedl svou premiéru této opery, vydává se Mozart z Vídně na začátku října 1787 do Prahy. Zde se opět setkává s velice přátelským a vřelým přijetím, na nazkoušení celé opery je však velice málo času. Traduje se také, že Mozart dopsal svou brilantní předehru k Donu Giovannim až v ranních hodinách v den premiéry, a tak hrál orchestr úplný začátek opery z listu. Ať už však byly důvody jakékoliv, premiéra se poprvé odložila (stalo se tak ještě jednou, kdy onemocněla jedna ze zpěvaček) a místo toho byl na programu tak oblíbený „Figaro“. Velký úspěch a četná opakování však dokazují, že čekání na premiéru nijak nenarušilo celkovou recepci této opery.
Naopak velký „šok“ čeká na Mozarta ve Vídni – Don Giovanni je zde přijat velice chladně. Především v důsledku této skutečnosti mají poté Pražané tendenci si Mozarta přivlastňovat jako „svého“, protože „jen oni“ chápou jeho hudbu – z toho často tradovaný výrok:

„Meine Prager verstehen mich“, „Moji Pražané mi rozumějí.“

Je však zřejmé, že rozdíly v přijetí této opery v obou městech musel Mozart vnímat velice silně. Celkově vřelý vztah Pražanů k Mozartovi se záhy prokázal – Prahou doslova projela vlna smutku, když sem dozněla zpráva o Mozartově úmrtí. Množství lidí, které se hudebně zapojilo nebo si přišlo vyslechnout ke sv. Mikuláši na Malé Straně 14. 12. 1791 smuteční tryznu a Mozartovo Requiem, svědčí o velké oblíbenosti tohoto skladatele pražským publikem.

Mozart a Praha v současnosti

Mozart je i dnes s Prahou těsně spojen. Národní divadlo jeho opery pravidelně uvádí, České muzeum hudby má ve stálé výstavě kladívkový klavír, na který W. A. Mozart hrál. Na Bertramce, kde W. A. Mozart v Praze žil, je jeho muzeum. Tuto nabídku již od roku 2012 doplňuje také Večeře s Mozartem, která nabízí průřez dílem W. A. Mozarta v dobové atmosféře Boccaccio sálu.